Historie

Prvním, kdo se touto přírodní podívanou zabýval, byl asi i nejslavnějším: Johann Wolfgang von Goethe navštívil několikrát Luisenburg a skalní labyrint.

V roce 1785 cestoval mladý vyslanecký rada von GOETHE se svým přítelem Karlem Ludwigem v. KNEBEL za účelem přírodovědeckých studií do pohoří Smrčiny. Důvodem byl jeho neobyčejně silný zájem o meteorologii, botaniku a geologii, vzbuzen při  jeho návštěvách Karlových Varů a Chebu (výtažek z Goetheho studií).

Pobyt obou výzkumníků ve dnech 29. června až 3. července 1785 nebyl z důdodů špatných povětrnostních podmínek zrovna příjemný. Dne 03. července poznamenal K. Lugwig

v. KNEBEL ve svém deníku: „Za silných boučkových deštů jsme dnešního rána jeli do Luxburgu. Vystoupili jsme na velkolepé žulové skály, které zde leží v rostroušených a navršených troskách. Vichřice nás donutila sejít zpět dolů a já šel sám s mým klukem, tím myslel Goetheho, přes Sicherscheuth opět nazpátek.“

Zabývání se otázkou vzniku slalního labyrintu dovedlo GOETHEHO v konečném důsledku k dnešnímu poznatku, že tyto převislé žulové masivy vznikly v souvislosti s pomalým přirozeným větráním hornin.

Až do této doby se o vzniku totoho kamenného moře hovořilo v souvislosti se silným zemětřesením a „ hřmotu, při kterém padaly vrcholy hor a tyto se pak v hlubinách roztříštily na tisíce jiných skal.“

Ve svých schématických kresbách maloval Goethe vlevo žulové skály v jejich pravděpodobně původní podobě, přičemž  ty později zvětralé balvany vystínoval, kresby

vpravo ukazují žulové balvany ve stavu, v jakém je nalezl při své návštěvě 03. června 1785.

Ve svých „Denících a ročenkách 1820“ se o tom zmiňuje: “Můj odpor patří tomuto násilnému výkladu o hojných zemětřeseních, vulkánech, povodních a jiných nadlických jevech, který je zde rozšiřován, neboť klidným pohledem se dá rozeznat, že tento úžasný fenomén vzniknul zcela přirozeným větráním hornin.“ 

V roce 1820 navštívil Goethe Luisenburg podruhé, aby předložil vědeckému světu jeho poznatky o vzniku labyrintu - větrání hornin.

Díky snaze jedné „Wunsiedelské společnosti “ vzniklo mezitím z nehostinného „Luxburgu“  zařízení podobné parku, které bylo v létě 1805, ku příležitosti návštěvy prusského královského páru, na počest mladé královny přejmenováno na „Luisenburg“.

Dnes je část Luisenburgu používána jako přírodní jeviště.

Literatura

FROSCHAUER, OSKAR: (1949): Der ruhige Blick - Goethe auf der Luisenburg im Fichtelgebirge.- Nürnberger Hefte 1, 7: 16-18, Nürnberg (Nbg.-Presse) 1949.

RICHTER, P. & STETTNER, G.: (1979): Geochemische und petrographische Untersuchungen der Fichtelgebirgsgranite.- Geologica Bavarica 78, 144 S., 70 Abb., 9 Beil., München 1979.

WURM, ADOLF: (1932): Erläuterungen zur Geol. Karte von Bayern 1:25000 Bl. Wunsiedel Nr. 82.- 46 S., 11 Abb., 6 Taf., München 1932.

Dieser Aufsatz stammt von Alfons BAIER, veröffentlicht auf www.uni-erlangen.de
další informace

NEWSLETTER

Park dravých ptáků

Skalní labyrint Luisenburg

Festival - Luisenburg

[Translate to Tschechisch:]
 
vkpornodepfile.com